jiných národů a etnik, se kterými žili na jednom území nebo se s nimi jinak

dostali do kontaktu v průběhu různých dějinných období. Sňatek s přísluš–

níkem jiné rodové/etnické/národní skupiny tedy nebyl ani dříve v českých

poměrech jevem neznámým. Zejména ve dvacátém století se četnost a pře–

devším skladba interkulturních partnerských vztahů výrazně měnila. Pů–

vodní silné vazby na Německo byly vystřídány orientací na Sovětský svaz,

popřípadě celý východní blok. Po pádu železné opony se pro naše země do–

široka otevřel mimo jiné i výběr sexuálního a manželského partnera/part–

nerky a vstup České republiky do Evropské unie byl dalším (slibným i obá–

vaným) krokem, který umožnil ještě větší zintenzivnění kontaktů mezi

kulturami, tedy i kontaktů ve formě intimních interpersonálních vztahů.

Z oficiálních dat Českého statistického úřadu je možné v průběhu osmi

let od roku 1995 vysledovat v údajích o státní příslušnosti nevěsty a ženi–

cha obecně vzrůstající tendenci českých žen vdávat se za muže jiné národ–

nosti. V letech 2002 a 2003 přesahuje minimální počet interkulturních man–

želství, ve kterých česká žena uzavřela sňatek s cizincem (nepočítaje muže

slovenské národnosti), dvě procenta ze všech uzavřených manželství v Čes–

ké republice. Naproti tomu v letech 1995 až 2001 ukazují údaje procento

nižší než dvě. Z demografických statistik je možné vyvodit, že byl uzavřen

minimální počet interkulturních sňatků. Počet českých nevěst přesahuje po–

čet českých ženichů, a to znamená, že české ženy nacházejí manžele mezi

příslušníky jiných národností/států častěji než čeští muži. Je nutné po–

dotknout, že z údajů ČSÚ už není možné poznat tendenci obyvatel ČR jak

mužského, tak ženského pohlaví k navazování a udržování partnerských

vztahů s člověkem jiné národnosti, nevíme totiž například, kolik takzva–

ných interkulturních párů (kde jeden z partnerů je české národnosti) bylo

a je nesezdaných a kolik z nich mělo svatbu za hranicemi naší země. 

Pravidelně se tématem takzvaných smíšených manželství začaly zabývat

některé studie v USA v padesátých letech 20. století, kdy byly Spojené stá–

ty doslova zasaženy vlnou takzvaných „válečných nevěst“, tedy manželek,

které si domů z okupovaných a bitevních území přiváděli američtí vojáci po

skončení druhé světové války (Cottrell, 1990). 

Vymezení pojmu a aspektů interkulturních partnerských vztahů

Z hlediska antropologie můžeme v historii lidstva rozmístit společnosti

na kontinuu mezi dvěma póly (Maretzki, 1977, str. 3): na jednom konci se

nacházejí „kulturně homogenní společnosti“, které mají nízkou četnost

102